Občas se stane, že mají o víkendu všichni zaměstnanci volno, a tak se se Zdendou musíme postarat o celý náš zvěřinec sami. To znamená jediné – budík brzy ráno, a pak tři hodiny neustálého pohybu mezi kozami, králíky a slepicemi. Nosíme vodu, doplňujeme seno, čistíme kotce a kontrolujeme, jestli je všechno v pořádku. Snídáme až kolem 10:00, když je všechno hotovo.

Nejvíc času trávíme s našimi březími kozami, které si každý den poctivě přicházejí pro svou dávku ječmene a granulí na dojárnu. Krmení trvá přibližně hodinu a půl, ale ten čas stojí za to. Máme jistotu, že každá z nich dostala najíst, a zároveň si je můžeme v klidu prohlédnout. Všímat si, jak jim roste bříško, jak se jim nalévá vemínko a jak se pomalu připravují na porod. Některé už vypadají, že jsou každým dnem na rozsypání – sotva se kolébají, občas si lehají a viditelně odpočívají víc než obvykle. Kůzlata očekáváme každým dnem.

  . 

A když už mluvíme o kůzlatech, zatím se narodily tři, dvě kozičky a jeden kozlík a jedno vám dnes můžu představit. Seznamte se s Verunkou – naší první čistokrevnou anglonubijkou narozenou u nás na farmě. Je jedináček, ale o to větší je to osobnost. Má nádherné dlouhé uši, typické pro své plemeno, dlouhé nohy a už teď je jasné, že z ní vyroste krásná a silná koza. 

. 

Zima se pořádně ozvala až teď v únoru a tak sněhu máme dost, což se našim holkám zrovna dvakrát nelíbí. Venku se moc nezdržují, raději se drží v suchu a teple stáje. Ale dnes se na chvíli ukázalo sluníčko a to už je něco jiného! Hned bylo na farmě veseleji. Kozy se opatrně vydaly ven, nastavovaly se paprskům a užívaly si ten krátký okamžik, kdy zima na chvíli ztratila svou vládu, sluníčko hřeje a těšíme se na jaro.

Na chvíli se zastavíš, nadechneš a pozoruješ jen tu krásu kolem sebe a v tu chvíli víš, že to stojí za to.. i když je to občas dřina.