Na tu Minulý týden k nám na farmu zavítaly děti ze svobodné demokratické školy Erazim z Ústí nad Labem. www.usti.erazim.cz Přijely, aby se dozvěděly něco životě na farmě – dojily kozu (momentálně jedinou, kterou dojíme, protože ostatní jsou březí a čekáme na kůzlátka), mazlily se s třemi malými kůzlaty, které jsou cca 14 dni stará. Vyrazily na procházku s našimi kozlíky, kteří jsou na společnost lidí i dětí zvyklí a chodí na vodítku jako pejsci. www.toulavykozel.cz Nakonec si ještě užily přírodní saunu a pořádně si odpočinuly.

.

Erazim ale není jen tak obyčejná škola. Je to místo, kde děti samy řídí své vzdělávání, a dospělí zde nejsou autoritou, ale spíše průvodci, kteří pomáhají, když je potřeba. Děti sem chodí od první do deváté třídy – a co je nejdůležitější, chodí sem dobrovolně a s nadšením. Vím to z vlastní zkušenosti, protože školu navštěvuje i náš Mikuláš. 

Miky začal svou cestu vzděláváním ve  waldorfské škole,  ale ve třetí třídě mu přestaly svítit oči radostí a do školy se mu chtělo čím dál méně. Hledali jsme jinou cestu, ale domácí vzdělávání pro nás nebylo řešení – nedokázala jsem si představit, že bych ho učila doma.

A tak jsme objevili Erazim. Nastoupil do čtvrté třídy (i když se tu na třídy moc nehraje) a první týdny byly pro něj velkou výzvou. Nikdo mu neříkal, co má dělat, nemusel sedět v lavici… a najednou nevěděl, co se sebou. Ale to je přesně princip sebeřízeného vzdělávání – děti přirozeně objevují, co je zajímá, a učí se vlastním tempem.

 Vždyť ani batole neučíme chodit – prostě čekáme, až se na to jeho tělo a mozek připraví. Některé děti začnou běhat ve dvanácti měsících, jiné až v roce a půl. Tak proč ve škole najednou bereme do ruky tabulky, porovnáváme, hodnotíme a nutíme děti do tempa, které jim nevyhovuje? Když někdo „zaostává“, honem s ním do poradny, místo abychom mu prostě dali čas.

A jak to vidí Mikuláš po roce a půl v Erazimu? Můžete se ho přijet na farmu zeptat :)) Do školy chodí tak třikrát týdně. Někdy zůstane doma, protože se zrovna soustředí na programování vlastní hry. Chce být programátorem a věnuje tomu každou volnou chvíli. Je empatický a nesnáší nespravedlnost – když vidí šikanu, zasáhne. Je ekolog a neustále nám připomíná důležitost třídění odpadu. Po lese chodí s taškou a sbírá odpadky. Ve vesnici na Kletečné nemá žádné kamarády a myslím, že mu to občas chybí, ale vyrovnal se s tím. Jak sám říká – než trávit čas s falešnými kamarády, raději půjdu ven Charliem (naše borderka) a kůzlaty. 
Nedávno přišel za manželem se slzami v očích a řekl mu, že farmu ještě převzít nemůže. Že se na to necítí. A to je v pořádku, farma je naše cesta ne jeho. A tak čekáme a se zájmem sledujeme jakou životní cestou se vydá on.

Pokud vás zajímají i jiné přístupy ke vzdělávání než biflování, úkoly, testy a známky, ale chcete, aby vaše dítě už od dětství vědělo, co chce a co ne, podívejte se na stránky Erazimu.. ZDE Možná tam najdete inspiraci.